Indianapolis Motor Speedway nebo také “Stará cihelna” je jedno z nejznámějších závodišť na světě. Nachází se ve čtvrti “Speedway” v hlavním a nejlidnatějším městě státu Indiana, v Indianapolis. Závodit se zde začalo již před 110ti lety, v Srpnu roku 1909, a to zejména díky muži jménem Carl Graham Fisher.

Carl Graham Fisher byl americký podnikatel, který na přelomu 19. a 20. století začínal s prodejem jízdních kol. V této době byl automobilový průmysl ve svém počátku a první prototypy automobilů vznikaly právě na konci 19. století. Fischer se k automobilovému průmyslu dostal poté, co jej oslovil vynálezce tehdy pokrokových acetylenových světlometů (předchůdci elektrických světlometů) a brzy byla téměř všechna motorová vozidla v Americe osazena Fischerovými lampami. V roce 1905 navštívil Evropu, viděl závodiště ve Francii, Itálii a Velké Británii, a to jej přesvědčilo, že musí ve své domovské Indianě vytvořit superrychlý okruh pro testování nových automobilů.

V roce 1908 našel Fisher ideální pozemek pro stavbu závodiště a přesvědčil další tři americké podnikatele k založení společnosti Indianapolis Motor Speedway Company. Stavba okruhu začala v Březnu 1909 a podílelo se na ní 500 dělníků, 300 mul a flotila parních strojů. Povrch se tehdy skládal ze zpevněné zeminy, vrstvy vápence a několika vrstev štěrku, a celá stavba zabrala pouhých 6 měsíců.

První závodní víkend se zde konal již v Srpnu 1909, kdy se zde sešlo 15 automobilových konstruktérů, mezi kterými byl například také Louis Chevrolet, spoluzakladatel americké automobilky. První závodní den se bohužl příliš nevyvedl, jelikož štěrkový povrch přinášel při vysokých rychlostech mračna létajících kamenů, kvůli kterým byly jezdci doslova oslepení, a někteří ukončili závod s prasklými brýlemi. Bylo ale také pokořeno několik národních rychlostních rekordů a podívat se přišlo kolem 15 000 diváků.

Následující den musela být trať opravena ale opět se zde sešlo kolem 20 000 diváků a padaly další rekordy. Třetí den se konal hlavní závod na 300 mil (480 km) a cestu na závodiště si našlo téměř 35 000 diváků. V polovině závodu ale bohužel došlo k havárii, kdy jezdci Charile Merzovi praskla pravá přední pneumatika a při divokém průjezdu kolem boxů boxů byli zabiti dva diváci a jezdcův vlastní mechanik.

Po zkušennostech ze závodního víkendu se majitelé okruhu rozhodli povrch trati přebudovat, a jelikož asfalt se v této době téměř nepoužíval a bylo jim upraveno pouze několik kilometrů veřejných cest v celé Americe, přišla ke slovu osvědčená metoda, pálené cihly. V následujících měsících bylo na závodiště dovezeno 3,2 milionu cihel a okruhu se tak začalo přezdívat “The Brickyard” aneb “Cihelna”. Byly také vybudovány tribuny a ochranné zdi, které oddělily diváky od samotné trati. Dodnes je cílová čára oválu v Indianapolis osazena původními cihlami z roku 1909.

Závody se do Indianapolis vrátili v létě roku 1910 kdy se téměř každý víkend konal vytrvalostní závod na 100 nebo 200 mil. Závodů v Indy se za první tři víkendy zúčastnilo 66 automobilů, což bylo ve své době úctyhodné množství.

Fakt, že se jednalo o počátky automobilismu, doplňuje také Národní letecký sraz 1910, který se konal právě na Indianapolis Motor Speedway. Na této události se objevili například bratři Wrightové a jejich pilot Walter Brookins, pravděpodobně první pilot v historii letectví. Při této příležitosti byl překonán výškový rekord 1505m nad zemí.

V roce 1911 se konal historicky první závod na 500 mil v Indianapolis a při této příležitosti se kolem obdélníkového oválu sešlo asi 80 000 diváků. Na start závodu se tedy postavilo 40 vozů a prvním vítězem Indy 500 se stal Ray Harroun ve žlutém voze Marmon “Wasp” číslo 32. Průměrná rychlost vítězného vozu byla 120 km/h.

Foto: historicvehicles.org