Skip to Content

Category Archives: Nezařazené

Mercedes vs. BMW

Čistokrevný německý souboj dvou německých automobilek na jedné z nejlegendárnějších závodních tratí světa. I takto by se dal popsat závod Mercedes vs. BMW. Čeká nás přes 150 km zeleného pekla, tak si pojďme říct, jak to celé proběhne.

Pojedeme s vozy kategorie Group A, a to konkrétně s Mercedesem-Benz 190E a BMW E30 M3, další vozy jsou zakázány. Volba vozu je čistě na vás, nebude zde žádný limit počtu vozů jedné nebo druhé značky.

Pravidla budou stejná jako při ostatních závodech Iconic&Famous, základ je tedy fair-play. Konkrétní znění pravidel najdete ZDE

Registrace proběhne pod příslušným příspěvkem na Facebookové stránce Iconic&Famous, kde stačí do komentářu napsat vaše PSN a volbu vozu. Kapacita je omezena na 16 jezdců a v případě většího zájmu půjde o to, kdo dřív přijde, ten dřív jede.

Harmonogram:

19:00 – Trénink – 60 minut

20:00 – Kvalifikace – 25 minut

20:30 – Závod – 6 kol

Nastavení Lobby:

 

 

0 Continue Reading →

Senna, Prost a Elio de Angelis

11. Května 1986 se konala čtyřiačtyřicátá Velká cena v ulicích Monte Carla. Do dějiště Velké ceny přijeli brazilci Ayrton Senna a Nelson Piquet na dělené vedoucí pozici v šampionátu. Oproti předchozímu ročníku se jezdci museli připravit na novou šikanu za tunelem, která zpomalila příliš rychlou sekci vinoucí se monackým přístavem. Do monaka dorazilo celkem 26 jezdců s 13ti týmy, a všichni chtěli získat cenu pro vítěze této prestižní Velké ceny.

Kvalifikace je při monacké Gran prix zcela zásadní, a nejinak tomu bylo v roce 86. Kvalifikaci za ideálních závodních podmínek ovládl Alain Prost s vozem McLaren, který zajel čas 1:22.627 a pokořil tak druhého Nigela Mansella s Williamsem-Honda, a třetího Ayrtona Sennu s vozem Lotus-Renault. Sennův týmový kolega Johnny Dumfries ztratil v kvalifikaci přes 5 vteřin a do závodu se vůbec nekvalifikoval, stejně jako dalších 5 jezdců.

Závod byl vypsán na 78 kol, a délka závodu sahala ke dvěma hodinám. Vítěz kvalifikace Alain Prost závod suveréně vyhrál, potom co ze 78 kol jel 71 na prvním místě. Na 7 kol jej vystřídal Ayrton Senna, který ale dojel do cíle na bronzové příčce. Fantastický závod odjel Keke Rosberg, který se z devátého místa na startu probojoval až na místo druhé, a zajistil tak vítězný double pro Mclaren.

Z dvaceti závodníků dokončilo závod pouze dvanáct, přičemž poslední startující, Ital Elio de Angelis s vozem Brabham-BMW, neprožíval nejlepší období. V kvalifikaci ztrácel Elio přes 4,5 sekundy a jen tak tak, že se dostal na start závodu. Ani v závodě se Italovi nedařilo, když ještě před jeho polovinou selhal motor BMW v jeho voze, a Elio tak závod nedokončil. V tu chvíli ještě nikdo netušil, že závod v Monaku byl pro mladého Itala jeho posledním.

O pouhé čtyři dny později vyrazil Elio na oficiální testy na okruhu Paul Ricard, kde se z jeho vozu ve vysoké rychlosti utrhlo zadní přítlačné křídlo, vůz ztratil přilnavost a vyletěl z trati. Elio sice havárii přežil, ale utrpěl vážná zranění a popáleniny. Zemřel v nemocnici následující den.

Ital se za svou kariéru zůčastnil více než stovky Velkých cen za týmy Shadow, Lotus a Brabham, a získal 2 vítězství. Po jeho smrti byla učiněna opatření, díky kterým se stala Formule 1, i motorsport obecně, bezpečnějším sportem. V následujících osmi letech nedošlo ve Formuli 1 k žádným takto tragickým událostem, až do nechvalně známé Velké ceny San Marina v Imole 1994, kdy v kvalifikaci havaroval Roland Ratzenberger a v závodě Ayrton Senna.

Je třeba mít stále na paměti, že motorsport je nebezpečný, a žádnou havárii nelze brát na lehkou váhu. Nesmíme ale také zapomínat na jeho oběti, díky kterým je současné závodění přinejmenším bezpečnější, než v minulosti.

Elio de Agelis, Ayrton Senna 1985

0 Continue Reading →

Ford Escort RS 1600 Mk. I

Ford Escort jistě všichni dobře známe. Je to malý rodinný vůz vyráběný evropskou divizí automobilky Ford. Escort se vyráběl v letech 1968 až 2004 a vzniklo hned šest generací tohoto vozu.

V roce 1968 byla představena také sportovní verze Ford Escort Twin Cam. Tento vůz byl postaven pro mezinárodní soutěže v Rally, v kategorii Group 2. Byl poháněn motorem Lotus, původně vyrobeným pro Lotus Elana a navíc byl motor v dílnách Cosworth opatřen větším vrtem válce a objem byl zvětšen z 1.5 na 1.6 l. Motor byl také známý jako RS1600, kde RS značí Rally Sport. V Escortu Twin Cam podával motor výkon 105 koňských sil, ale závodní speciál britského týmu Alan Mann Racing z něj dostal dokonce přes 200 koňských sil a suverénně tak vyhrál British Saloon Car Championship (později BTCC) roku 1968.

První generace Fordu Escort byla velice úspěšná nejen na silnici, ale také ve světě rally. V roce 1970 vyhrála posádka Hannu Mikkola a Gunnar Palm maratonský světový šampionát v rally nazvaný London to Mexico World Cup Rally. Tato soutěž měla celkovou délku přes 25,000 km a trasa vedla po asfaltových silnicích i nezpevněném šotolinovém povrchu. Rally postupně zavítala do Anglie, Francie, Německa, Rakouska, Jugoslávie, Bulharska, Itálie, Španělska, Portugalska, Brazílie, Uruguaje, Argentiny, Chile, Bolivie, Peru, Kolumbie, Panamy, Costa Ricky a Mexika. Některé “RZty” měřili i okolo 800 km.

Na počest úspěchu v závodě z Londýna do Mexika byla postavena verze Ford Escort Mexico, která byla vylděnou verzí zmíněného modelu Twin Cam. Současně byla také představena verze Escort RS1600, což je verze, se kterou se potkámě v závodě číslo 8. RS1600 byl nejvýkonnější sériový model první generace Escortu a byl používán jak pro soutěže v Rally, tak i na závodních okruzích. Díky dvojnásobnému počtu ventilů oproti předchozím vozům, a precizějšímu vyladění, dosahoval motor RS1600 vyšších otáček a až 115 koní.

Ford Escort Mk. I představoval jeden z prvních rychlých Hot Hatchů, a přošlapal cestu i dalším vozům této třídy. Druhá generace, Ford Escort Mk. I, pokračovala v závodní historii svého předchůdce a mezi lety 1975 až 1981 získal Ford Escort RS1800 20 celkových vítězství v jednotlivých podnicích světové rally. Za volantem “osmnáctistovky” se vystřídali jezdci jako Timo Mäkinen, Roger Clark, Ari Vatanen, Russell Brookes nebo Hannu Mikkola.

V osmém pokračování šampionátu Iconic & Famous se s RS1600 podíváme na britský orkuh Donington Park. Těšíme se na vás na trati, i u živého přenosu.

0 Continue Reading →

Carl G. Fisher a počátky závodění v Indianapolis

Indianapolis Motor Speedway nebo také “Stará cihelna” je jedno z nejznámějších závodišť na světě. Nachází se ve čtvrti “Speedway” v hlavním a nejlidnatějším městě státu Indiana, v Indianapolis. Závodit se zde začalo již před 110ti lety, v Srpnu roku 1909, a to zejména díky muži jménem Carl Graham Fisher.

Carl Graham Fisher byl americký podnikatel, který na přelomu 19. a 20. století začínal s prodejem jízdních kol. V této době byl automobilový průmysl ve svém počátku a první prototypy automobilů vznikaly právě na konci 19. století. Fischer se k automobilovému průmyslu dostal poté, co jej oslovil vynálezce tehdy pokrokových acetylenových světlometů (předchůdci elektrických světlometů) a brzy byla téměř všechna motorová vozidla v Americe osazena Fischerovými lampami. V roce 1905 navštívil Evropu, viděl závodiště ve Francii, Itálii a Velké Británii, a to jej přesvědčilo, že musí ve své domovské Indianě vytvořit superrychlý okruh pro testování nových automobilů.

V roce 1908 našel Fisher ideální pozemek pro stavbu závodiště a přesvědčil další tři americké podnikatele k založení společnosti Indianapolis Motor Speedway Company. Stavba okruhu začala v Březnu 1909 a podílelo se na ní 500 dělníků, 300 mul a flotila parních strojů. Povrch se tehdy skládal ze zpevněné zeminy, vrstvy vápence a několika vrstev štěrku, a celá stavba zabrala pouhých 6 měsíců.

První závodní víkend se zde konal již v Srpnu 1909, kdy se zde sešlo 15 automobilových konstruktérů, mezi kterými byl například také Louis Chevrolet, spoluzakladatel americké automobilky. První závodní den se bohužl příliš nevyvedl, jelikož štěrkový povrch přinášel při vysokých rychlostech mračna létajících kamenů, kvůli kterým byly jezdci doslova oslepení, a někteří ukončili závod s prasklými brýlemi. Bylo ale také pokořeno několik národních rychlostních rekordů a podívat se přišlo kolem 15 000 diváků.

Následující den musela být trať opravena ale opět se zde sešlo kolem 20 000 diváků a padaly další rekordy. Třetí den se konal hlavní závod na 300 mil (480 km) a cestu na závodiště si našlo téměř 35 000 diváků. V polovině závodu ale bohužel došlo k havárii, kdy jezdci Charile Merzovi praskla pravá přední pneumatika a při divokém průjezdu kolem boxů boxů byli zabiti dva diváci a jezdcův vlastní mechanik.

Po zkušennostech ze závodního víkendu se majitelé okruhu rozhodli povrch trati přebudovat, a jelikož asfalt se v této době téměř nepoužíval a bylo jim upraveno pouze několik kilometrů veřejných cest v celé Americe, přišla ke slovu osvědčená metoda, pálené cihly. V následujících měsících bylo na závodiště dovezeno 3,2 milionu cihel a okruhu se tak začalo přezdívat “The Brickyard” aneb “Cihelna”. Byly také vybudovány tribuny a ochranné zdi, které oddělily diváky od samotné trati. Dodnes je cílová čára oválu v Indianapolis osazena původními cihlami z roku 1909.

Závody se do Indianapolis vrátili v létě roku 1910 kdy se téměř každý víkend konal vytrvalostní závod na 100 nebo 200 mil. Závodů v Indy se za první tři víkendy zúčastnilo 66 automobilů, což bylo ve své době úctyhodné množství.

Fakt, že se jednalo o počátky automobilismu, doplňuje také Národní letecký sraz 1910, který se konal právě na Indianapolis Motor Speedway. Na této události se objevili například bratři Wrightové a jejich pilot Walter Brookins, pravděpodobně první pilot v historii letectví. Při této příležitosti byl překonán výškový rekord 1505m nad zemí.

V roce 1911 se konal historicky první závod na 500 mil v Indianapolis a při této příležitosti se kolem obdélníkového oválu sešlo asi 80 000 diváků. Na start závodu se tedy postavilo 40 vozů a prvním vítězem Indy 500 se stal Ray Harroun ve žlutém voze Marmon “Wasp” číslo 32. Průměrná rychlost vítězného vozu byla 120 km/h.

Foto: historicvehicles.org

0 Continue Reading →

Pravidla a protesty

První závod se již nezadržitelně blíží a tak je na čase připomenout si pravidla šampionátu. Hlavním pravidlem, kterým se v tomto šampionátu musíte řídit, je jednoduše fair-play. Pokud se jezdci nebudou dopouštět žádných “zákeřností” a “naschválů”, není problém incidenty rozumně vyřešit. V opačném případě zde máme soubor pravidel, dle kterých se budou organizátoři řídit při řešení případných sporů. Pojďme si tedy stručně připomenout některé organizační záležitosti a pravidla chování na trati.

 

Organizace závodů

Jak jistě víte již z kvalifikací, do jednotlivých eventů je nutné se přihlásit na příslušné stránce kalendáře. Všichni přihlášení poté dostanou pozvánku cca 15 minut pře vypsaným začátkem eventu. Pokud víte, že se nemůžete zúčastnit, je dobré toto nahlásit organizátorům, a vaše místo může být přenecháno prvnímu jezdci z druhé lobby. Připojit se do závodu je možné nejpozději v průběhu kvalifikace.
V případě, že nastane technický problém samotné lobby, mají organizátoři právo založit novou lobby i v průběhu kvalifikace. Naopak pokud se vyskytnou technické problémy na straně jezdce, organizátoři nemají povinnost zakládat novou lobby. Vždy se k jednotlivým situacím přihlíží individuálně. V průběhu online závodu již samozřejmě nic opakovat nelze.

 

Chování na trati

Jak již bylo řečeno, zásadní je dodržování fair-play. Věříme, že všichni si chtějí závody užít a zažít soupeření na nejvyšší úrovni. Případné úmyslné najíždění do soupeřů či vytlačování z trati je přísně zakázáno. Pokud dojde ke kolizi či výjezdu z trati, dávejte pozor, jak se na trať vracíte, vždy má přednost jezdec, který jede po závodní trati. Taktéž je zakázáno používat tlačítko respawn, které vás automaticky vrátí na závodní trať.
Doporučujeme neřešit incidenty v průběhu závodu (čekáním, nebo pouštěním), aby měli všichni jezdci možnost vrátit se do závodu a neztráceli zbytečně čas. K takovým gestům nebude při posuzování přihlíženo.
Co se týče dodržování limitů trati, toto hlídá samotná hra a případně uděluje časové penalizace. Za limit tratě se považuje bílá čára lemující trať. Pokud dostane jezdec, v rámci závodu, varování před penalizací (např. za zkracování trati), a chce tudíž zpomalit, aby se této penalizaci vyhnul, je povinností zpomalujícího jezdce zajistit, že neohrozí jiné závodníky. Také je třeba respektovat bílou čáru na výjezdu z boxů.

 

Nastavení lobby a podmínky na trati

Nastavení podmínek jako jsou čas závodu ve hře, povolené asistenty, opotřebení pneumatik, spotřeba paliva a povinné zastávky budou uvedeny v kalendáři v kartě závodu, a mohou se lišit. Tyto informace budou zveřejněny týden před samotným závodem a konkrétní podmínky jsou vždy podrobeny patřičnému testování. Nastavení volantu a ovládání ve hře plně v režii jezdce.

 

Bodování

Bodové hodnocení je nastaveno tak, že i jezdci z druhé lobby mohou postoupit do první lobby, a naopak. V praxi to znamená, že po prvním závodě tři nejrychlejší jezdci z lobby 2 postoupí do lobby 1, a tři poslední jezdci z lobby 1 naopak sestoupí. V dalším průběhu šampionátu se pozice postupně “stabilizují” a bude opravdu záležet na zajetých výsledcích. K dalšímu posunu mezi lobby může dojít z důvodu nepřítomnosti jednotlivých jezdců.

Bodování Iconic&Famous:

Lobby1:

P.12345678910111213141516
b.40373431292725232119171513121110

Lobby 2:

P.12345678910111213141516
b.20171513121110987654321

Protesty

Pokud se v závodě ocitnete v kolizi, či jiné nestandardní situaci, a máte pocit, že vás jiný hráč omezil či ovlivnil váš závod, máte možnost podat protest proti konkrétní situaci. Od toho zde máme sekci protesty. Do této sekce můžete dávat důkazy ve formě fotek, či videí.  Tyto důkazy budou prozkoumány, spolu s prohlédnutím replaye závodu. V sekci “Pravidla” najdete také tresty, které mohou nastat v případě jednotlivých situací. Všechny případné tresty budou posuzovány individuálne a v závislosti na okolnostecha a následcích.

3 Continue Reading →

Příběhy Iconic&Famous

První kvalifikační jízdy, potažmo závody se kvapem blíží, a tak vám chceme blíže představit příběh této sezóny šampionátu Iconic&Famous. Jelikož tento šampionát není jen o závodění ale také o připomenutí historie motorsportu, připravili jsme pro každý jednotlivý závod příběh, který budete moci, spolu s námi, prožít na vlastní kůži. Pokud jste si někdy říkali jaké to je prohánět se ulicemi Monte Carla jako Ayrton Senna, nebo soupeřit na oválu v Indianapolis v kůži Juana Pabla Montoyi, jste na správném místě.

12h Bathurst

Začínáme na australském okruhu Mount Panorama v Novém Jižním Walesu, na jednom z největších automobilových závodů na území Austrálie. Tento okruh, známý jako domov australských motoristických závodů, se proslavil každoroční klasikou Bathurst 1000, která se poprvé konala v roce 1963. Bathurst 1000 je nyní jednou z největších australských sportovních akcí, která přitahuje více než 200 000 lidí během čtyř dnů – ale hora je víc než jen každoroční říjnová klasika. Nyní hostí také vytrvalostní závod 12h Bathurst, který se koná v únoru a každé Velikonoce 6h Bathurst pro produkční auta.

12h závod se poprvé konal v roce 1991 pro auta sériové výroby a než byla v roce 1995 ukončen, tak zavítal i na okruh Eastern Creek Raceway v Sydney. V roce 2007 byl závod opět obnoven pro produkční vozy a v roce 2011 byly přidány nové třídy pro GT3 a další GT vozy. To vedlo k domácímu i mezinárodnímu zviditelnění této události. Celkem se uskutečnilo osmnáct závodů; sedmnáct na Mount Panorama a jedna na East Creek Raceway.

Po dvou úvodních ročnících, kdy se závodu zúčastnilo pouhých 25 vozů, přišel v ročníku 2013 obrat a závodu se zúčastnilo více jak 50 vozů. Během tohoto 12h závodu ujedou vozy v průměru cca 280 kol. V roce 2019 byl však zaznamenám rekord v počtu odjetých kol, kterých vítězná posádka Porsche 911 GT3 R absolvovala 312! Naše virtuální verze tohoto závodu začne za svítání, v 6:15, a skončí o 12 virtuálních hodin později se západem slunce.

 

24h Le Mans 97’

První ze závodů proslulé trojkoruny motorsportu je 24h Le Mans. V 66. ročníku tohoto ikonického závodu to bylo naposledy, kdy vyhrál závodní vůz postavený na základě jeho silniční verze.V tomto roce došlo v Le mans k významnému nárůstu továrních týmů. Mercedes upgradoval CLK GTR – které vyhrálo mistrovství světa FIA GT v roce 1997, ale nezúčastnilo se Le Mans, na CLK-LM s pohonem V8. Toyota se představila s ohromujícím a rozdhodně ne se silničním autem GT-One. Porsche přivezlo pro tento závod novou celokarbonovou 911 GT1. Spojené státy byly zastoupeny týmem Panoz, s Fordem poháněným esperantem GTR-1.

Mechanické problémy však trápily jak Mercedes, tak Toyotu a nechali tak Porsche proklouznout na první dvě pozice. Model 911 GT1 nebyl tak rychlý jako Mercedes nebo Toyota, ale díky neuvěřitelným zkušenostem týmu Porsche a jeho osvědčenému plochému šestiválci, to bylo nejlepší auto závodu.

Nissan nestačil na tempo konkurenčního Porsche, ale se svou R390 GT1 se mu podařilo dokončit na třetím, pátým, šestým a desátým místě. Čtvrté místo zaznamenal McLaren F1 GTR , který byl v sezoně 1997 v reakci na Porsche notně upgradovaný, ale díky rychlému vývoji byl pro tento rok již opět zastaralý. Ferrari se svou 333SP bylo jediným prototypem v první desítce. Je jen na vás jaký vůz GT1 pro tento závod zvolíte.

 

24h Daytona

Závodní komplex v Daytoně má několik různých variant trati, od takzvaného Tri-oválu, přes silniční verzi Daytona Beach Road Circuit až po motocyklovou variantu, plochou dráhu nebo motokárový okruh. Pro nás je nejpodstatnější právě silniční “Road Course”, na které se každoročně koná Rolex 24 At Daytona. Rekord okruhu momentálně drží Oliver Jarvis s časem 1:33.685, který zajel v roce 2019 s prototypem Mazda RT24-P kategorie DPi. Nejúspěšnějším týmem tohoto vytrvalostního závodu je Chip Ganassi Racing, který drží 6 celkových vítězství. Nejúspěšnějším konstruktérem je potom automobilka Porsche s 18ti triumfy.

Třída prototypů LMP2 se vyznačuje konvenčním pohonem, o který se stará atmosférický zážehový motor o objemu maximálně 4.2 l s výkonem zhruba 600 koňských sil. Stejně jako vrcholná třída LMP1 generují vozy LMP2 velké množství přítlaku a díky váze necelých 1000kg představují nástroj, schopný velice rychlých časů na kolo.

Ligier JS P2, s kterým se utkáme na vysokorychlostním okruhu na Floridě, je vybaven motory od Nissanu, Hondy či Judd a 6-ti stupňovou sekvenční převodovkou. Tento vůz s motorem Honda dokázal získat celkové vítězství v 54. ročníku závodu 24h of Daytona v roce 2016, kdy posádka Scott Sharp, Ed Brown, Johannes van Overbeek a Pipo Derani získala vítězství s celkovým počtem 736ti kol. Mezi vítěze tohto ikonického vytrvalostního závodu se mohou řadit také jména jako Kamui Kobayashi a Fernando Alonso (2019), Juan Pablo Montoya (2007, 2008, 2013), A. J. Foyt (1983, 1985), Mario Andretti a Jackie Ickx (1972) a mnoho, mnoho dalších.

 

Tour de France Automibile

Velmi silný a nostalgický motoristický zážitek je připraven na čtvrté kolo šampionátu Iconoc&Famous. Milovníci vozů z 60. let budou jistě plesat radostí.

Tour de France Automobile byl silniční závod napříč Francií, který vedl převážně po veřejných komunikacích. V mnoha aspektech se podobá i cyklistické “Staré dámě”, jen s tím rozdílem, že místo na závodních kolech jeli jezdci v závodních vozech. První ročník se konal již v roce 1899, byl to tedy jeden z úplně prvních motoristických závodů, i když v té době se rychlosti vozů blížily pouze 50 km/h. Soutěž se v prvních letech konala nepravidelně a svůj pevný harmonogram získala až v roce 1951 a to díky Autoklubu z Nice.

Tato soutěž se konala téměř bez přestávky až do roku 1986, kdy se poté stala do jisté míry součástí evropského šampionátu rallye. Mezi nejúspěšnější automobilky patřilo Ferrari, Jaguar, Porsche nebo Lancia. Velkou legendou tohoto etapového závodu je bezesporu Ferrari 250, ať už ve verzi Berlinetta či GTO, které vyhrálo všechny ročníky mezi lety 1956 až 1964. Mezi vítěze TdF Automobile se řadí také současný šéf mezinárodní automobilové federace FIA Jean Todt, nebo stýrc tragicky zesnulého pilota F1 Lucien Bianchi.
Trasa závodu byla v průběhu let různá a navštívila ikonická místa motorsportu na území francie i mimo ni. Mezi dějiště patřila samozřejmě Paříž, kde se povětšinou odehrával start. Dále vedly trasy přes Rouen, Le Mans, Pau, Clermond Ferrand, Monzu, Spa, Nurburgring či dokonce jeden s proslulých horských dojezdů cyklistické Tour de France Mont Ventoux.
Dnes je replika tohoto závodu známá pod názvem Tour Auto Optic 2000 a koná se jako 5ti denní závod historických vozů na veřejných komunikacích, závodních okruzích či tratích pro závody do vrchu. Naše replika tohoto závodu se odehraje na přírodní trati nedaleko Rouen, a věříme, že to bude nesmírně kouzelný zážitek.

 

Coupes de Spa – Group C

Sauber C9 byl prototyp vozu skupiny C představený v roce 1987 jako pokračování partnerství mezi Sauberem jako konstruktérem a Mercedes-Benz jako výrobcem motorů pro Mistrovství světa sportovních aut. Pro svou debutovou sezónu v roce 1987 byly vozy provozovány společností Kouros Racing, pojmenovanou podle vůně značky své mateřské společnosti Yves Saint Laurent, i když stáj polo-oficiálně podpořil Mercedes-Benz.

Tým dokázal během sezóny bodovat pouze jednou a tak v roce 1988 nebyla sponzorská dohoda s Kourosem obnovena a tým byl přejmenován na Sauber Mercedes. To hrálo i do karet vrcholnému managementu v Mercedesu, když v lednu nový místopředsa Prof. Dr. Werner Niefer oznámil, že společnost bude podporovat sportovní automobily skupiny C.

Výsledkem bylo, že Mercedes byl sponzorován společností AEG-Olympia, když AEG v té době vlastnilo Daimler-Benz, a týmu se tak dostalo plné podpory továrny. Vedení týmu bylo posíleno bývalým manažerem týmu BMW M Jochenem Neerpaschem a švýcarským bývalým řidičem Maxem Weltim. V sezóně 1988 se týmu podařilo skončit na druhém místě v šampionátu za Jaguar XJR-9 s pěti výhrami za sezónu. Bohužel v Le Mans utrpěl nepříjemnou porážku, když byli nuceni stáhnout se kvůli obavám o pneumatiky Michelin poté, co Klausi Niedzwiedzovi praskla pneumatika ve vysoké rychlosti.

V roce 1989 zvítězil Sauber C9 ve všech závodech, kromě druhého závodu v Dijonu Prenois, kde je porazilo Porsche 962 s Bobem Wollekem a Frankem Jelinskim. Piloti Sauberu také obsadili první čtyři místa v šampionátu jezdců a Jean-Louis Schlesser se stal šampiónem.

Vysoký výkon byl pouze jedním pozoruhodným aspektem schopnosti C9, jeho spolehlivost byla tím dalším. V sezóně 1989 vůz nedokončil pouze dvakrát, ale v obou případech vyhrál druhý týmový vůz.
Sauber C9, který dosáhl rychlosti 400 km/h během kvalifikace na 24 hodin Le Mans v roce 1989, dosáhl jedné z nejvyšších rychlostí v historii Le Mans. C9 byl pokořen pouze WM Peugeotem P88, který dosáhl rychlosti 405 km/h v závodě 1988. Tyto rychlosti vedly k zavedení dvou šikan na Mulsanne Straight od roku 1990.

My se s tímto ikonickým autem svezeme na trati, která byla v roce 1989 sedmým podnikem Mistrovství světa sportovních aut. Na trati, která je zasazena do ardenských vrchů a na které se závodí již od roku 1922.

 

Indy 500

Čtyři zatáčky, 2,5 míle, rychlosti blízko 400 km/h a stovky tisíc diváků v hledišti. Slavný ovál nedaleko americké Indiany asi není třeba představovat. Závod na 500 mil, který patří do trojkoruny motorsportu, se v loňském roce konal již po sto-třetí. Nemohli jsme si tuto příležitost nechat ujít a nejslavnější závod ameriky do našeho šampionátu nezařadit.

Tento závod na 200 kol láká již od nepaměti největší jména světového motorsportu. Nejvíce vítězství, tedy 4, zde vlastní A. J. Foyt, Alfred Unser a Rick Mears a mezi vítěze se zde řadí také slavná jména jako je Emerson Fittipaldi, Jacques Villeneuve, Juan Pablo Montoya, Mario Andretti nebo Graham Hill. Poslední jmenovaný zde v roce 1966 započal svou cestu za ziskem trojkoruny motorsportu a je dosud jediným závodníkem, který dokázal vyhrát Indy 500, Velkou Cenu Monaka a 24h Le Mans. Jediný, kdo se může v současnosti pokusit Grahama Hilla dorovnat je Fernando Alonso, který má na kontě již vítězství z Monaka a Le Mans. Ten ale dosud v závodu 500 mil Indianapolis příliš úspěšný nebyl.

Ti co už si oválové závodění vyzkoušeli (alespoň virtuálně) ví, že udržet koncentraci je stejně složité jako udržet závodní vůz na trati. Pro ty, kteří ještě neměli tu čest to bude pořádná výzva. I když v našem případě půjde “pouze” o 250 mil Indianapolis, na náročnosti, zážitku a atmosféře to jistě nic neubere. Malou pomocí bude jezdcům oválový speciál Dallara IR 12, který dokáže i ve vysokých rychlostech hbitě manévrovat na klopeném povrchu “staré cihelny”. Oválová verze monopostu série IndyCar se vyznačuje sníženým aerodynamickým přítlakem, vylepšenou stabilitou ve vysokých rychlostech a asymetrickým nastavením podvozku. Kdo sebere druhou korunku jedinečné trojkoruny motorsportu?

 

Can-Am 1973

Canadian-American Challenge Cup, zkráceně Can-Am, byla severoamerická závodní soutěž, kde byla pravidla poměrně… řekněme gentlemanská. Koncem 60. a začátkem 70. let minulého století byl dominantní tým McLaren s jejich modelem M8A a s jezdci jako Denny Hulme a samotným Brucem McLarenem. Jenže poté, poté se rozhodli Němci udělat menší pozdvižení také na opačné straně oceánu a vstoupili do seriálu s jejich inovovaným modelem závodního auta pro závody lemans a to konkrétně 917/30.  Do závodní série vtrhlo Porsche s takovou parádou, že rozcupovala v podstatě vše, co jí přišlo do cesty a vyústilo to v situaci, kdy McLaren postupem času raději celou sérii opustil.

Tato speciální varianta legendárního závoďáku Porsche 917 je dost možná nejsilnější závodní auto, které kdy existovalo. Vše bylo vylepšeno – karoserie byla aerodynamičtější a produkovala větší přítlak, dvanáctiválcový motor dostal rovnou dvě turbodmychadla. Výkon pak dosahoval těžko uvěřitelných 1 100 až 1 580 koní v závislosti na nastavení. Auto bylo natolik dominantní, že si to vyžádalo zásadní změny pravidel, což byl pro extrémní seriál Can-Am začátek konce…

Porsche už v seriálu mělo jedno auto – Porsche 908 bylo dobré, ale v této sérii zkrátka nebylo dost konkurenceschopné, i když se mu podařilo zvítězit v závodě na Road Atlanta poté, co silnější vozy odpadly. Jenže tohle byl Can-Am pořádaný Američany, a větší tím pádem znamenalo lepší. V seriálu, kde konkurence používala motory v podstatě převzaté z F1 bylo i 530 koní standardní „devětsetsedmnáctky“ málo. Na plochý dvanáctiválec tak Porsche namontovalo obří turbodmychadlo, které zvedalo výkon na 850 koní. Ve spolupráci s gigantem motorsportu, týmem Penske, se tak zrodilo Porsche 917/10.

917/10 začala opravdu dobře – v roce 1972 dokonce vyhrála celkově, čímž přerušila pětiletou vítěznou „šňůru“ McLarenu. A věřte, že tehdy to bylo něco – McLaren byl do té doby tak dominantní, že se seriálu lidově přezdívalo „Show Bruce a Dennyho“, protože právě Bruce McLaren, zakladatel týmu a jezdec F1 Denny Hulme se často přetahovali o vítězství. A najednou bylo vše jinak…Něco podobného jako Porsche 917/30 Can-Am Spyder nemělo, nemá a dost možná ani nebude mít obdoby.

To ale ještě nemělo být vše. V roce 1973 nastoupila 917/30. Na oturbený 5,4l dvanáctiválec naroubovali ještě jedno turbodmychadlo a výsledkem byl výkon v rozmezí 1 100 v závodním nebo až 1 580 koní v kvalifikačním nastavení! Díky hmotnosti jen 820 kg to znamenalo poměr výkonu a hmotnosti hodně přes tisíc koní na tunu – 1 369 k/t v závodním a 1967 k/t v kvalifikačním nastavení. Tým Penske tak s tímto „turbotankem“ vyhrál poměrně hladce 6 z celkových 8 závodů, přičemž výsledkem bylo odstoupení McLarenu. Prý proto, aby se mohli lépe soustředit na seriál F1…

Sezona 1973 byla šokujíící – a to jak pro týmy a pro organizátory, tak pro seriál samotný. Na další sezonu totiž byla zavedena nová pravidla, omezující spotřebu paliva na skromných 94 l/ 100 km, neboli po americku 3 míle na galon. Výsledkem bylo, že se monstrózní 917/30 musela ze seriálu stáhnout, i když se říká, že vliv měla i začínající ropná krize.

 

BSCC Donington

Dnes již ikonický Ford Escort RS1600 se stal úspěšným zástupcem značky ve světové rally a okruzích.V mezinárodním šampionátu výrobců v roce 1972 Hannu Mikkola a Roger Clark zaznamenali dvě vítězství. Mikkola byl vítězem East African Safari Rally a Clark vyhrál na britské RAC Rally. Rok 1973 byl prvním rokem mistrovství světa v rally (stále jen pro výrobce) a Ford opět dvakrát vyhrálů s Timem Mäkinenem ve Finsku a Velké Británii. Vítězství na RAC Rally bylo speciální, protože se jednalo o domácí rally pro Ford a obsadil kompletní pódium. Na 3. místě byli Roger Clark a druzí Markku Alen.

Escort Mk.I byl úspěšný i na okruzích, konkrétně v britském mistrovství cestovních vozů. Allan Mann Racing, který byl továrním týmem Fordu, se účastnil v roce 1968 a 1969 s Escort Twin Cam a v roce 1968 se australan Frank Gardner stal šampiónem.

S touto zadokolkou se svezeme na tradičním britském okruhu Donington.

 

DTM Brno

I na našem domácím závodišti se odehrála řada ikonických závodů. V Brně se již od roku 1930 konaly motoristické závody světového významu. Starý Masarykův okruh, který se vinul ulicemi města a měřil téměř 30 km, hostil automobilové i motocyklové Grand Prix. V roce 1987 byla dokončena stavba nového Automotodromu a ten si začal znovu budovat jméno v světě. Kromě motocyklového mistrovství světa se zde na přelomu tisíciletí proháněly vozy WTCC, DTM nebo A1 GP.

My se v našem putování motoristickou historií vrátíme do roku 1991, kdy se německá série DTM poprvé objevila na novém Brněnském okruhu. Toho času seriálu vévodily vozy jako BMW M3, Audi V8 quattro nebo Mercedes 190E, se kterým v Brně triumfoval dnes již závodnický veterán Klaus Ludwig. I přes to, že se tento závod konal až na začátku Října počasí závodníkům přálo a na trati tak rozhodovaly čistě řidičské schopnosti a připravenost strojů.

Mercedes 190E 2.5-16 Evo2 je vůz patřící do kategorie Group A, která se proháněla na světových okruzích od roku 1982 až do nového tisíciletí. Vůz se vyznačuje motorem o objemu 2,5 l s výkonem necelých 250 koňských sil, který ladili pánové od AMG. Pojďte si zkusit tuto německou ikonu na domácím okruhu!

 

Monte Carlo Grand Prix 86’

Posledním dílkem do skládačky šampionátu Iconinc&Famous je zároveň poslední ze závodů trojkoruny motorsportu. Dokáže někdo tuto trofej získat alespoň ve virtuálním světě? Dosud jediným držitelem vítězství v Le Mans, Indy 500 a GP Monaka je Graham Hill.

Lotus 98T představuje spojení dvou ikon F1, spojení dvou hvězd v závodní branži – Aytron Senna a JPS Lotus. Sennova sláva v té době prudce stoupala a Team Lotus byl na konci jejich slavných dnů – ale stále byli opravdoví bojovníci usilující o naplnění prázdnoty, kterou v týmu zanechala Chapmanova náhlá smrt v prosinci 1982. Byla to prázdnota, kterou mohli zacelit pouze vítězstvími v Grand Prix.

Tehdejší šéf týmu Lotus, Warr, byl přesvědčen, že Senna je chybějící kousek skládačky, aby Lotus dokázal vítězit. Warr nabídl Sennovi 50 000 dolarů za sezónu 84 a šanci začít kariéru F1 v týmu Lotus. John Player však tuto nabídku zablokoval, protože se domníval, že je důležité mít v týmu britského jezdce.

Kariéra Senny ve Formule 1 začala tedy v Tolemanu. I s nekonkurenčními monoposty Senna neztrácel čas a oslnil každého v paddocku svou syrovou rychlostí a nasazením.Tým Lotus podepsal Sennu na sezónu 1985 za 585 000 dolarů – za desetinásobek původní nabídky. Netrvalo dlouho než Senna splatil Warrovu důvěru a peníze Johna Playera. Senna s 97T získal neuvěřitelných sedm pole position, šest pódií a dvě mimořádné výhry. V roce 1986 získal s 98T neuvěřitelných osm pole postition! Žádný jiný pilot nezískal více jak dvě vítězství v kvalifikaci a to většina z nich měla k dispozici výkonnější motory.

V Detroitu a Španělsku si připsal další vítězství. Druhá místa získal v Brazílii, Belgii, Německu a Maďarsku a celkově skončil Senna na čtvrtém místě v šampionátu. Kdyby nebylo 6 odstoupení, s přehledem by šampionát vyhrál.
Úzké uličky neméně ikonického Monte Carla jsou proto tím pravým místem, kde se ukáže jak velký hrdina je pilot tohoto překoňovaného monstra.

 

My už se nemůžeme dočkat až šampionát vypukne, a tyto legendární příbehy se opět probudí k životu. Budeme rádi když se zůčastníte a nebo budete alespoň sledovat naše putování historií.

0 Continue Reading →

První sezona

Zima je neodvratně za námi a stejně tak je za námi i šampionát Iconic & Famous. Lépe řečeno jeho první sezóna. Již nyní, pár dnů po konci posledního závodu nám toto soupeření v přátelské a přitom kompetitivní atmosféře chybí. Pojďme se ale ještě jednou ohlédnout za uplynulým ročníkem, který přinesl Ikonické zážitky a famózní výkony všech zúčastněných.

Vše začalo již v předvánočním čase, kdy se konaly kvalifikační večery na okruhu ve Spa-Francorschamps. Belgická trať byla jistě výzvou a spolu se současným prototypem LMP1 pomohla určit výkonost jednotlivých jezdců. Díky této kvalifikaci se podařilo dostat nejlepší z přihlášených do jedné lobby tak, aby mohli spolu soupeřit o hodnotné ceny. A o tom, že toto soupeření nebylo nikterak jednoduché nás přesvědčili hned první závody.

 

 

Mlhavé ráno v Le Mans

V prvním ostrém závodním testu přesedli jezdci do starší verze zmíněného prototypu, konkrétně do Porsche 962C z roku 1987. Pořadatelé nemohli zvolit více ikonické místo konání prvního závodu. Jelo se na francouzské půdě na legendárním okruhu La Sarthe v Le Mans. Hned při tomto prvním soupeření ukázal svou třídu Jaroslav Dušek alias Jarda_CZE, který chvíli váhal, když byl na trati za týmovým kolegou z týmu Fatal Error, Honzou Řimanovským alias Schumirimou. Ten ale posléze poškodil svůj vůz a Jarda se prvním vítezstvím vyhoupl rovnou na čelo šampionátu.

 

 

Australské Peklo

Následoval další opravdu těžký závod. Australská klasika známá pod názvem 1000km Bathurst. Velmi rychlá trať, vysoké teploty a nepoddajné zdi. Takto by se dal charakterizovat největší australský motoristický svátek. Nejinak tomu bylo i v případě virtuální verze. Jarda_CZE závod opět ovládl velkolepou jízdou, ale našel přitom i velké vyzyvatele v podobě Jana Peroutky aka GT-Racing-CZ_007 a Milana Wolfa alias Futureboy7880 nebo Davida Martináska s komentátorsky vděčnou přezdívkou Kurre042.

Když zmiňuji komentář, tak musím připomenout, že PJ a Dawe z PD-Games se role komentátorů zhostili skvělým způsobem a prakticky bez jakékoliv přípravy skočili do pomyslné komentátorské kabiny a přinesli divákům porci zábavy a také velkou přidanou hodnotu k živým přenosům. I když se to neobešlo bez technických potíží, tak je třeba poklonit se jim za odvahu a odhodlání, které do toho vložili.

 

 

Zpátky do Evropy

Druhý závod na starém kontinentu a celkově třetí, se odehrál na belgickém okruhu Zolder s vozem BMW M1, který ve svých začátcích pilotoval i velký Niki Lauda. Tentokrát nebylo velkým faktorem počasí, ale nepříjemné obrubníky a zběsilá auta. Jezdci z týmu Fatal Error zde získali první double v sezóně a zazářil také Martin Krejča aka Radovan80, který skončil čtvrtý.  Jen těsně za Honzou „Bondem“ Peroutkou.

American Dream

Ve čtvrtém závodě z deseti se putovní konvoj šampionátu Iconic&Famous přesunul za velkou louži. Téměř až k další velké louži, té pacifické. Na kalifornskou trať Laguna Seca, která je proslulá zatáčkou corkscrew nebo-li vývrtkou. A vůz byl neméně americký, Chevrolet Corvette C7.R.  Mohlo by se zdát, že souboj o první místo byl nudný, protože i zde opět zvítězil Jaroslav Dušek. Opak je ale pravdou. Za jeho vítězstvími stála téměř bezchybná a ukrutně rychlá jízda. V tu chvíli to vypadalo, že ať sedne do čehokoliv, prostě vyhraje. Neznamená to tedy, že by to měl jakkoliv snadné. Ztížit se mu to snažili další jezdci ze špičky, tentokrát v čele s Jiřím Sobotkou alias SOBMAISTREM. Musíme také uznat, že i když se mohlo občas zdát, že všichni chtějí pokořit hegemona Jardu, tak se nikdo neuchýlil k jakémukoliv nesportovnímu chování a šlo opravdu čistě o rychlost, trénink a také chytrost.

 

 

Typické britské počasí

Následující závod sliboval návrat k naprosté klasice. BMW E30 bylo veleúspěšným vozem v kategorii Group A a okruh Brands Hatch je neméně klasickým závodištěm. K atmosféře ještě přispěl vytrvalý déšť. Tentokrát byla hegemonie Jardy Duška přerušena, protože GT-Racing-cz_007 dokázal dosavadního čtyřnásobného vítěze porazit a získat tak plný počet 100 bodů. Jarda ale zoufat nemusel. Dojel si pro druhé místo a udržel se tak pohodlně v čele celkového pořadí. Trojici na pódiu doplnil ještě kurre042, který tak v deštivé Anglii zajel jeden ze svých nejlepších závodů v rámci šampionátu.

Kolébka motosportu

Zůstáváme ve Spojeném Království a dostáváme se na ještě ikoničtější okruh Silverstone. Počasí bylo tentokráte lehce příznivější, ale i tak si pro jezdce v posledním úseku závodu připravilo lehký déšť.  Jan Peroutka alias GT-Racing-CZ_007 dokázal, že v dešti je jako doma a podruhé v řadě na mokré trati zvítězil. Následoval ho Jarda_CZE, pro kterého bylo druhé místo stále nejhorším umístěním v již šestém závodě. Měl tak nejlepší pozici pro zisk celkového prvního místa a s tím spojené ceny od společnosti COFIS. Jim Clark, možná nejlepší jezdec v britské historii, by byl hrdý i na třetího v pořadí, jímž byl Milan Wolf alias Futureboy7880. Vůz, se kterým se na Silverstone závodilo byl totiž legendární Lotus 25 z roku 1963, právě zmíněného Jima Clarka.

 

 

Z deště za sluncem

Z kolébky britského motorsportu se přesouváme do kolébky toho italského na trať v Miláně, jež se nazývá Autodromo Nazionale Monza. Možná ji znáte pod přezdívkou „Chrám rychlosti“, kdy této přezdívce také dostála. Vybraným vozem pro sedmý závod byl monopost Formule Renault 3.5. Rozpálená trať požírala gumy obrovskou rychlostí, a to nebyla jediná zápletka tohoto závodu. V prvních kolech závodu došlo k několika kolizím, kvůli kterých se na trati povalovalo několik osamělých pneumatik. Nejlépe z tohoto horkokrevného boje vyšel Jan Rimanovsky alias schumirima, který tak dosáhl na své první vítězství. Na pódiu ho doplnil týmový kolega z týmu Fatal Error Jarda Dušek a mezi nimi na druhém místě skončil Martin Krejča alias Radovan80.

 

 

Zpět na ostrovy

Vzhledem k bohaté závodní historii na britských ostrovech se šampionát Iconic&Famous do spojeného království podíval ještě jednou. Tentokrát na krásný okruh Oulton Park, po kterém se v rámci závodního eventu proháněly agilní vozy značky Caterham. Konkrétně Caterham 7. Na jezdce se tentokrát usmálo štěstí a z nebe nespadla ani kapka vody. Když pomineme počáteční mlhavý start, tak šlo o téměř ideální závodní podmínky. Nejlépe si za této konstelace s vozem poradil Michal Limon s přezdívkou slidergas28, který tak mohl konečně také ochutnat pomyslné šampaňské. Za ním se seřadili GT-Racing-cz_007 a kurre042, kteří tak odsunuli jezdce týmu Fatal Error na čtvrté (Jarda_CZE) respektive páté (schumirima) místo.

Arigato Fuji

Poslední dva závody se konaly daleko od starého kontinentu a bezesporu to bylo velkolepé finále. Země vycházejícího slunce hostí pravidelně závod série WEC na okruhu pod nejvyšší horou japonského souostroví, Fuji.  Závod, který simuloval cyklus 24 hodin, kde se měnily podmínky z minuty na minutu, a kde museli naši jezdci krotit závodní speciál GT3 od automobilky Nissan, nejlépe seděl sildergasovi. Ten zde získal své druhé vítězství v řadě a potvrdil tak svoji narůstající formu. Za ním skončil již tradičně rychlý GT-Racing-cz_007 z týmu Delfin Racing. Třetí místo obsadil Jarda_CZE, který si s Nissanem GT-R poradil také na výbornou a zajistil si tak s předstihem vítězství v celkovém pořadí a také příjemný bonus 5000 Kč. V posledním závodě bylo ale stále o co hrát.

 

Grand finále v Long Beach

Jediný městský okruh v celém šampionátu se stal dějištěm epického posledního závodu. Monoposty IndyCar se uličkami Long Beach proplétají každoročně a jezdci dobře ví, že každý kontakt s betonovou bariérou může být fatální. Když k tomu ještě přidáte přímý souboj o pozice v končeném pořadí a tudíž i o věcné ceny, máte zaděláno na pořádné drama. A k tomu také došlo. Souboj o první místo byl od startu velice vyrovnaný a všichni jezdci jeli se svými formulemi na úplné hraně a někdy i za ní. Hned v prvním kole se odehrála hromadná kolize v sekci u kruhového objezdu a v neméně dramatickém duchu závod také pokračoval. Tentokrát na to doplatil i šampion Jarda_CZE, který nakonec skončil jedenáctý. Závod vyhrál jeho týmový kolega schumirima, který si tak zajistil celkové čtvrté místo a cenu od společnosti Renovak. GT-Racing-cz_007 se nakonec probojoval na celkové druhé místo a s náskokem pouhých pěti bodů skončil celkově třetí Radovan80.

Na dalších oceněných pozicích skončili pátý Milan Wolf aka Futureboy7880, který si odnese nádherný obraz od Tom Havlasek Art. Šestý dojel David Martinásek aneb kurre042, který získává poukaz od společnosti Renovak. Neméně zajímavou cenu ve formě knihy o Dakaru od fotografa Petra Luska si odnesou sedmý Sobmaister, osmý WolfikCZ, devátý Pavel67_CZ a desátý Danik23CZ.

Na závěr bychom rádi poděkovali všem jezdcům za účast a skvělé zážitky na trati. Také si moc ceníme podpory sponzorů, bez kterých by tento šampionát nebyl takový, jaký je. Také všem, co se podíleli na organizaci, komentátorům a v neposlední řadě všem co nás sledovali a podporovali na dálku. Nakonec už jen velká gratulace Jardovi, jen tak dál!

Díky všem a doufáme, že se opět brzy potkáme na okruhu a s plynem na podlaze.

Tým Iconic&Famous

0 Continue Reading →

Long Beach

Městský okruh na pobřeží Tichého oceánu tradičně láká do ochozů nejvíce diváků ze všech městských tratí.

Vůbec první závod uspořádala na okraji Los Angeles Formule 5000, a to v roce 1975. Hned po půl roce už diváci chodili v Long Beach na formuli 1. Závody byly nápadem bývalého majitele cestovky Chrise Pooka. Když zájem o F1 klesal, zariskoval a v roce 1984 ji nahradil závody amerického šampionátu CART.

 

 

Současný okruh, který IndyCar využívá od roku 2000, měří přes tři kilometry a na piloty čeká 11 zatáček. Trať se na začátku vine kolem fontány, jednoho ze symbolů Long Beach. Charakteristickou je i vlásenka při nájezdu na cílovou rovinku, bulvár Shoreline Drive. Na jejím konci je jedno z nejlepších míst k předjíždění. Na málokteré trati se tak ukazuje, jak vyrovnaná IndyCar je.

 

 

Je to jeden z nejlepších závodů v kalendáři, jeden z nejstarších a nejlépe navštěvovaných. Je to vrchol sezony.

 

Od sloučení s Champ Cars dokázal jen jeden pilot zvítězit v Long Beach dvakrát – Mike Conway (Dvě vítězství má i Power, ale závod v roce 2008 se jel ještě s vozy Champ Cars a piloti IndyCar v něm nestartovali). Klíčovou bývá v Long Beach strategie. Pole se tradičně dělí na ty, kteří zastaví během závodu třikrát a na ty, kteří k mechanikům zamíří jen dvakrát. V roce 2017 stačily Hinchcliffeovi jen dva pit stopy. K těm většinou nedostal příležitost tým Andretti Autosport. Stáj přišla během závodu o všechny čtyři piloty vinou technické závady.

 

Délka okruhu: 1,968 míle, 11 zatáček
Délka závodu: 85 kol, 167 mil
První závod: 1975

Rekord okruhu: Hélio Castroneves (Team Penske) – 1:06,2254 v roce 2017

 

0 Continue Reading →
X
X