První kvalifikační jízdy, potažmo závody se kvapem blíží, a tak vám chceme blíže představit příběh této sezóny šampionátu Iconic&Famous. Jelikož tento šampionát není jen o závodění ale také o připomenutí historie motorsportu, připravili jsme pro každý jednotlivý závod příběh, který budete moci, spolu s námi, prožít na vlastní kůži. Pokud jste si někdy říkali jaké to je prohánět se ulicemi Monte Carla jako Ayrton Senna, nebo soupeřit na oválu v Indianapolis v kůži Juana Pabla Montoyi, jste na správném místě.

12h Bathurst

Začínáme na australském okruhu Mount Panorama v Novém Jižním Walesu, na jednom z největších automobilových závodů na území Austrálie. Tento okruh, známý jako domov australských motoristických závodů, se proslavil každoroční klasikou Bathurst 1000, která se poprvé konala v roce 1963. Bathurst 1000 je nyní jednou z největších australských sportovních akcí, která přitahuje více než 200 000 lidí během čtyř dnů – ale hora je víc než jen každoroční říjnová klasika. Nyní hostí také vytrvalostní závod 12h Bathurst, který se koná v únoru a každé Velikonoce 6h Bathurst pro produkční auta.

12h závod se poprvé konal v roce 1991 pro auta sériové výroby a než byla v roce 1995 ukončen, tak zavítal i na okruh Eastern Creek Raceway v Sydney. V roce 2007 byl závod opět obnoven pro produkční vozy a v roce 2011 byly přidány nové třídy pro GT3 a další GT vozy. To vedlo k domácímu i mezinárodnímu zviditelnění této události. Celkem se uskutečnilo osmnáct závodů; sedmnáct na Mount Panorama a jedna na East Creek Raceway.

Po dvou úvodních ročnících, kdy se závodu zúčastnilo pouhých 25 vozů, přišel v ročníku 2013 obrat a závodu se zúčastnilo více jak 50 vozů. Během tohoto 12h závodu ujedou vozy v průměru cca 280 kol. V roce 2019 byl však zaznamenám rekord v počtu odjetých kol, kterých vítězná posádka Porsche 911 GT3 R absolvovala 312! Naše virtuální verze tohoto závodu začne za svítání, v 6:15, a skončí o 12 virtuálních hodin později se západem slunce.

 

24h Le Mans 97’

První ze závodů proslulé trojkoruny motorsportu je 24h Le Mans. V 66. ročníku tohoto ikonického závodu to bylo naposledy, kdy vyhrál závodní vůz postavený na základě jeho silniční verze.V tomto roce došlo v Le mans k významnému nárůstu továrních týmů. Mercedes upgradoval CLK GTR – které vyhrálo mistrovství světa FIA GT v roce 1997, ale nezúčastnilo se Le Mans, na CLK-LM s pohonem V8. Toyota se představila s ohromujícím a rozdhodně ne se silničním autem GT-One. Porsche přivezlo pro tento závod novou celokarbonovou 911 GT1. Spojené státy byly zastoupeny týmem Panoz, s Fordem poháněným esperantem GTR-1.

Mechanické problémy však trápily jak Mercedes, tak Toyotu a nechali tak Porsche proklouznout na první dvě pozice. Model 911 GT1 nebyl tak rychlý jako Mercedes nebo Toyota, ale díky neuvěřitelným zkušenostem týmu Porsche a jeho osvědčenému plochému šestiválci, to bylo nejlepší auto závodu.

Nissan nestačil na tempo konkurenčního Porsche, ale se svou R390 GT1 se mu podařilo dokončit na třetím, pátým, šestým a desátým místě. Čtvrté místo zaznamenal McLaren F1 GTR , který byl v sezoně 1997 v reakci na Porsche notně upgradovaný, ale díky rychlému vývoji byl pro tento rok již opět zastaralý. Ferrari se svou 333SP bylo jediným prototypem v první desítce. Je jen na vás jaký vůz GT1 pro tento závod zvolíte.

 

24h Daytona

Závodní komplex v Daytoně má několik různých variant trati, od takzvaného Tri-oválu, přes silniční verzi Daytona Beach Road Circuit až po motocyklovou variantu, plochou dráhu nebo motokárový okruh. Pro nás je nejpodstatnější právě silniční “Road Course”, na které se každoročně koná Rolex 24 At Daytona. Rekord okruhu momentálně drží Oliver Jarvis s časem 1:33.685, který zajel v roce 2019 s prototypem Mazda RT24-P kategorie DPi. Nejúspěšnějším týmem tohoto vytrvalostního závodu je Chip Ganassi Racing, který drží 6 celkových vítězství. Nejúspěšnějším konstruktérem je potom automobilka Porsche s 18ti triumfy.

Třída prototypů LMP2 se vyznačuje konvenčním pohonem, o který se stará atmosférický zážehový motor o objemu maximálně 4.2 l s výkonem zhruba 600 koňských sil. Stejně jako vrcholná třída LMP1 generují vozy LMP2 velké množství přítlaku a díky váze necelých 1000kg představují nástroj, schopný velice rychlých časů na kolo.

Ligier JS P2, s kterým se utkáme na vysokorychlostním okruhu na Floridě, je vybaven motory od Nissanu, Hondy či Judd a 6-ti stupňovou sekvenční převodovkou. Tento vůz s motorem Honda dokázal získat celkové vítězství v 54. ročníku závodu 24h of Daytona v roce 2016, kdy posádka Scott Sharp, Ed Brown, Johannes van Overbeek a Pipo Derani získala vítězství s celkovým počtem 736ti kol. Mezi vítěze tohto ikonického vytrvalostního závodu se mohou řadit také jména jako Kamui Kobayashi a Fernando Alonso (2019), Juan Pablo Montoya (2007, 2008, 2013), A. J. Foyt (1983, 1985), Mario Andretti a Jackie Ickx (1972) a mnoho, mnoho dalších.

 

Tour de France Automibile

Velmi silný a nostalgický motoristický zážitek je připraven na čtvrté kolo šampionátu Iconoc&Famous. Milovníci vozů z 60. let budou jistě plesat radostí.

Tour de France Automobile byl silniční závod napříč Francií, který vedl převážně po veřejných komunikacích. V mnoha aspektech se podobá i cyklistické “Staré dámě”, jen s tím rozdílem, že místo na závodních kolech jeli jezdci v závodních vozech. První ročník se konal již v roce 1899, byl to tedy jeden z úplně prvních motoristických závodů, i když v té době se rychlosti vozů blížily pouze 50 km/h. Soutěž se v prvních letech konala nepravidelně a svůj pevný harmonogram získala až v roce 1951 a to díky Autoklubu z Nice.

Tato soutěž se konala téměř bez přestávky až do roku 1986, kdy se poté stala do jisté míry součástí evropského šampionátu rallye. Mezi nejúspěšnější automobilky patřilo Ferrari, Jaguar, Porsche nebo Lancia. Velkou legendou tohoto etapového závodu je bezesporu Ferrari 250, ať už ve verzi Berlinetta či GTO, které vyhrálo všechny ročníky mezi lety 1956 až 1964. Mezi vítěze TdF Automobile se řadí také současný šéf mezinárodní automobilové federace FIA Jean Todt, nebo stýrc tragicky zesnulého pilota F1 Lucien Bianchi.
Trasa závodu byla v průběhu let různá a navštívila ikonická místa motorsportu na území francie i mimo ni. Mezi dějiště patřila samozřejmě Paříž, kde se povětšinou odehrával start. Dále vedly trasy přes Rouen, Le Mans, Pau, Clermond Ferrand, Monzu, Spa, Nurburgring či dokonce jeden s proslulých horských dojezdů cyklistické Tour de France Mont Ventoux.
Dnes je replika tohoto závodu známá pod názvem Tour Auto Optic 2000 a koná se jako 5ti denní závod historických vozů na veřejných komunikacích, závodních okruzích či tratích pro závody do vrchu. Naše replika tohoto závodu se odehraje na přírodní trati nedaleko Rouen, a věříme, že to bude nesmírně kouzelný zážitek.

 

Coupes de Spa – Group C

Sauber C9 byl prototyp vozu skupiny C představený v roce 1987 jako pokračování partnerství mezi Sauberem jako konstruktérem a Mercedes-Benz jako výrobcem motorů pro Mistrovství světa sportovních aut. Pro svou debutovou sezónu v roce 1987 byly vozy provozovány společností Kouros Racing, pojmenovanou podle vůně značky své mateřské společnosti Yves Saint Laurent, i když stáj polo-oficiálně podpořil Mercedes-Benz.

Tým dokázal během sezóny bodovat pouze jednou a tak v roce 1988 nebyla sponzorská dohoda s Kourosem obnovena a tým byl přejmenován na Sauber Mercedes. To hrálo i do karet vrcholnému managementu v Mercedesu, když v lednu nový místopředsa Prof. Dr. Werner Niefer oznámil, že společnost bude podporovat sportovní automobily skupiny C.

Výsledkem bylo, že Mercedes byl sponzorován společností AEG-Olympia, když AEG v té době vlastnilo Daimler-Benz, a týmu se tak dostalo plné podpory továrny. Vedení týmu bylo posíleno bývalým manažerem týmu BMW M Jochenem Neerpaschem a švýcarským bývalým řidičem Maxem Weltim. V sezóně 1988 se týmu podařilo skončit na druhém místě v šampionátu za Jaguar XJR-9 s pěti výhrami za sezónu. Bohužel v Le Mans utrpěl nepříjemnou porážku, když byli nuceni stáhnout se kvůli obavám o pneumatiky Michelin poté, co Klausi Niedzwiedzovi praskla pneumatika ve vysoké rychlosti.

V roce 1989 zvítězil Sauber C9 ve všech závodech, kromě druhého závodu v Dijonu Prenois, kde je porazilo Porsche 962 s Bobem Wollekem a Frankem Jelinskim. Piloti Sauberu také obsadili první čtyři místa v šampionátu jezdců a Jean-Louis Schlesser se stal šampiónem.

Vysoký výkon byl pouze jedním pozoruhodným aspektem schopnosti C9, jeho spolehlivost byla tím dalším. V sezóně 1989 vůz nedokončil pouze dvakrát, ale v obou případech vyhrál druhý týmový vůz.
Sauber C9, který dosáhl rychlosti 400 km/h během kvalifikace na 24 hodin Le Mans v roce 1989, dosáhl jedné z nejvyšších rychlostí v historii Le Mans. C9 byl pokořen pouze WM Peugeotem P88, který dosáhl rychlosti 405 km/h v závodě 1988. Tyto rychlosti vedly k zavedení dvou šikan na Mulsanne Straight od roku 1990.

My se s tímto ikonickým autem svezeme na trati, která byla v roce 1989 sedmým podnikem Mistrovství světa sportovních aut. Na trati, která je zasazena do ardenských vrchů a na které se závodí již od roku 1922.

 

Indy 500

Čtyři zatáčky, 2,5 míle, rychlosti blízko 400 km/h a stovky tisíc diváků v hledišti. Slavný ovál nedaleko americké Indiany asi není třeba představovat. Závod na 500 mil, který patří do trojkoruny motorsportu, se v loňském roce konal již po sto-třetí. Nemohli jsme si tuto příležitost nechat ujít a nejslavnější závod ameriky do našeho šampionátu nezařadit.

Tento závod na 200 kol láká již od nepaměti největší jména světového motorsportu. Nejvíce vítězství, tedy 4, zde vlastní A. J. Foyt, Alfred Unser a Rick Mears a mezi vítěze se zde řadí také slavná jména jako je Emerson Fittipaldi, Jacques Villeneuve, Juan Pablo Montoya, Mario Andretti nebo Graham Hill. Poslední jmenovaný zde v roce 1966 započal svou cestu za ziskem trojkoruny motorsportu a je dosud jediným závodníkem, který dokázal vyhrát Indy 500, Velkou Cenu Monaka a 24h Le Mans. Jediný, kdo se může v současnosti pokusit Grahama Hilla dorovnat je Fernando Alonso, který má na kontě již vítězství z Monaka a Le Mans. Ten ale dosud v závodu 500 mil Indianapolis příliš úspěšný nebyl.

Ti co už si oválové závodění vyzkoušeli (alespoň virtuálně) ví, že udržet koncentraci je stejně složité jako udržet závodní vůz na trati. Pro ty, kteří ještě neměli tu čest to bude pořádná výzva. I když v našem případě půjde “pouze” o 250 mil Indianapolis, na náročnosti, zážitku a atmosféře to jistě nic neubere. Malou pomocí bude jezdcům oválový speciál Dallara IR 12, který dokáže i ve vysokých rychlostech hbitě manévrovat na klopeném povrchu “staré cihelny”. Oválová verze monopostu série IndyCar se vyznačuje sníženým aerodynamickým přítlakem, vylepšenou stabilitou ve vysokých rychlostech a asymetrickým nastavením podvozku. Kdo sebere druhou korunku jedinečné trojkoruny motorsportu?

 

Can-Am 1973

Canadian-American Challenge Cup, zkráceně Can-Am, byla severoamerická závodní soutěž, kde byla pravidla poměrně… řekněme gentlemanská. Koncem 60. a začátkem 70. let minulého století byl dominantní tým McLaren s jejich modelem M8A a s jezdci jako Denny Hulme a samotným Brucem McLarenem. Jenže poté, poté se rozhodli Němci udělat menší pozdvižení také na opačné straně oceánu a vstoupili do seriálu s jejich inovovaným modelem závodního auta pro závody lemans a to konkrétně 917/30.  Do závodní série vtrhlo Porsche s takovou parádou, že rozcupovala v podstatě vše, co jí přišlo do cesty a vyústilo to v situaci, kdy McLaren postupem času raději celou sérii opustil.

Tato speciální varianta legendárního závoďáku Porsche 917 je dost možná nejsilnější závodní auto, které kdy existovalo. Vše bylo vylepšeno – karoserie byla aerodynamičtější a produkovala větší přítlak, dvanáctiválcový motor dostal rovnou dvě turbodmychadla. Výkon pak dosahoval těžko uvěřitelných 1 100 až 1 580 koní v závislosti na nastavení. Auto bylo natolik dominantní, že si to vyžádalo zásadní změny pravidel, což byl pro extrémní seriál Can-Am začátek konce…

Porsche už v seriálu mělo jedno auto – Porsche 908 bylo dobré, ale v této sérii zkrátka nebylo dost konkurenceschopné, i když se mu podařilo zvítězit v závodě na Road Atlanta poté, co silnější vozy odpadly. Jenže tohle byl Can-Am pořádaný Američany, a větší tím pádem znamenalo lepší. V seriálu, kde konkurence používala motory v podstatě převzaté z F1 bylo i 530 koní standardní „devětsetsedmnáctky“ málo. Na plochý dvanáctiválec tak Porsche namontovalo obří turbodmychadlo, které zvedalo výkon na 850 koní. Ve spolupráci s gigantem motorsportu, týmem Penske, se tak zrodilo Porsche 917/10.

917/10 začala opravdu dobře – v roce 1972 dokonce vyhrála celkově, čímž přerušila pětiletou vítěznou „šňůru“ McLarenu. A věřte, že tehdy to bylo něco – McLaren byl do té doby tak dominantní, že se seriálu lidově přezdívalo „Show Bruce a Dennyho“, protože právě Bruce McLaren, zakladatel týmu a jezdec F1 Denny Hulme se často přetahovali o vítězství. A najednou bylo vše jinak…Něco podobného jako Porsche 917/30 Can-Am Spyder nemělo, nemá a dost možná ani nebude mít obdoby.

To ale ještě nemělo být vše. V roce 1973 nastoupila 917/30. Na oturbený 5,4l dvanáctiválec naroubovali ještě jedno turbodmychadlo a výsledkem byl výkon v rozmezí 1 100 v závodním nebo až 1 580 koní v kvalifikačním nastavení! Díky hmotnosti jen 820 kg to znamenalo poměr výkonu a hmotnosti hodně přes tisíc koní na tunu – 1 369 k/t v závodním a 1967 k/t v kvalifikačním nastavení. Tým Penske tak s tímto „turbotankem“ vyhrál poměrně hladce 6 z celkových 8 závodů, přičemž výsledkem bylo odstoupení McLarenu. Prý proto, aby se mohli lépe soustředit na seriál F1…

Sezona 1973 byla šokujíící – a to jak pro týmy a pro organizátory, tak pro seriál samotný. Na další sezonu totiž byla zavedena nová pravidla, omezující spotřebu paliva na skromných 94 l/ 100 km, neboli po americku 3 míle na galon. Výsledkem bylo, že se monstrózní 917/30 musela ze seriálu stáhnout, i když se říká, že vliv měla i začínající ropná krize.

 

BSCC Donington

Dnes již ikonický Ford Escort RS1600 se stal úspěšným zástupcem značky ve světové rally a okruzích.V mezinárodním šampionátu výrobců v roce 1972 Hannu Mikkola a Roger Clark zaznamenali dvě vítězství. Mikkola byl vítězem East African Safari Rally a Clark vyhrál na britské RAC Rally. Rok 1973 byl prvním rokem mistrovství světa v rally (stále jen pro výrobce) a Ford opět dvakrát vyhrálů s Timem Mäkinenem ve Finsku a Velké Británii. Vítězství na RAC Rally bylo speciální, protože se jednalo o domácí rally pro Ford a obsadil kompletní pódium. Na 3. místě byli Roger Clark a druzí Markku Alen.

Escort Mk.I byl úspěšný i na okruzích, konkrétně v britském mistrovství cestovních vozů. Allan Mann Racing, který byl továrním týmem Fordu, se účastnil v roce 1968 a 1969 s Escort Twin Cam a v roce 1968 se australan Frank Gardner stal šampiónem.

S touto zadokolkou se svezeme na tradičním britském okruhu Donington.

 

DTM Brno

I na našem domácím závodišti se odehrála řada ikonických závodů. V Brně se již od roku 1930 konaly motoristické závody světového významu. Starý Masarykův okruh, který se vinul ulicemi města a měřil téměř 30 km, hostil automobilové i motocyklové Grand Prix. V roce 1987 byla dokončena stavba nového Automotodromu a ten si začal znovu budovat jméno v světě. Kromě motocyklového mistrovství světa se zde na přelomu tisíciletí proháněly vozy WTCC, DTM nebo A1 GP.

My se v našem putování motoristickou historií vrátíme do roku 1991, kdy se německá série DTM poprvé objevila na novém Brněnském okruhu. Toho času seriálu vévodily vozy jako BMW M3, Audi V8 quattro nebo Mercedes 190E, se kterým v Brně triumfoval dnes již závodnický veterán Klaus Ludwig. I přes to, že se tento závod konal až na začátku Října počasí závodníkům přálo a na trati tak rozhodovaly čistě řidičské schopnosti a připravenost strojů.

Mercedes 190E 2.5-16 Evo2 je vůz patřící do kategorie Group A, která se proháněla na světových okruzích od roku 1982 až do nového tisíciletí. Vůz se vyznačuje motorem o objemu 2,5 l s výkonem necelých 250 koňských sil, který ladili pánové od AMG. Pojďte si zkusit tuto německou ikonu na domácím okruhu!

 

Monte Carlo Grand Prix 86’

Posledním dílkem do skládačky šampionátu Iconinc&Famous je zároveň poslední ze závodů trojkoruny motorsportu. Dokáže někdo tuto trofej získat alespoň ve virtuálním světě? Dosud jediným držitelem vítězství v Le Mans, Indy 500 a GP Monaka je Graham Hill.

Lotus 98T představuje spojení dvou ikon F1, spojení dvou hvězd v závodní branži – Aytron Senna a JPS Lotus. Sennova sláva v té době prudce stoupala a Team Lotus byl na konci jejich slavných dnů – ale stále byli opravdoví bojovníci usilující o naplnění prázdnoty, kterou v týmu zanechala Chapmanova náhlá smrt v prosinci 1982. Byla to prázdnota, kterou mohli zacelit pouze vítězstvími v Grand Prix.

Tehdejší šéf týmu Lotus, Warr, byl přesvědčen, že Senna je chybějící kousek skládačky, aby Lotus dokázal vítězit. Warr nabídl Sennovi 50 000 dolarů za sezónu 84 a šanci začít kariéru F1 v týmu Lotus. John Player však tuto nabídku zablokoval, protože se domníval, že je důležité mít v týmu britského jezdce.

Kariéra Senny ve Formule 1 začala tedy v Tolemanu. I s nekonkurenčními monoposty Senna neztrácel čas a oslnil každého v paddocku svou syrovou rychlostí a nasazením.Tým Lotus podepsal Sennu na sezónu 1985 za 585 000 dolarů – za desetinásobek původní nabídky. Netrvalo dlouho než Senna splatil Warrovu důvěru a peníze Johna Playera. Senna s 97T získal neuvěřitelných sedm pole position, šest pódií a dvě mimořádné výhry. V roce 1986 získal s 98T neuvěřitelných osm pole postition! Žádný jiný pilot nezískal více jak dvě vítězství v kvalifikaci a to většina z nich měla k dispozici výkonnější motory.

V Detroitu a Španělsku si připsal další vítězství. Druhá místa získal v Brazílii, Belgii, Německu a Maďarsku a celkově skončil Senna na čtvrtém místě v šampionátu. Kdyby nebylo 6 odstoupení, s přehledem by šampionát vyhrál.
Úzké uličky neméně ikonického Monte Carla jsou proto tím pravým místem, kde se ukáže jak velký hrdina je pilot tohoto překoňovaného monstra.

 

My už se nemůžeme dočkat až šampionát vypukne, a tyto legendární příbehy se opět probudí k životu. Budeme rádi když se zůčastníte a nebo budete alespoň sledovat naše putování historií.