11. Května 1986 se konala čtyřiačtyřicátá Velká cena v ulicích Monte Carla. Do dějiště Velké ceny přijeli brazilci Ayrton Senna a Nelson Piquet na dělené vedoucí pozici v šampionátu. Oproti předchozímu ročníku se jezdci museli připravit na novou šikanu za tunelem, která zpomalila příliš rychlou sekci vinoucí se monackým přístavem. Do monaka dorazilo celkem 26 jezdců s 13ti týmy, a všichni chtěli získat cenu pro vítěze této prestižní Velké ceny.

Kvalifikace je při monacké Gran prix zcela zásadní, a nejinak tomu bylo v roce 86. Kvalifikaci za ideálních závodních podmínek ovládl Alain Prost s vozem McLaren, který zajel čas 1:22.627 a pokořil tak druhého Nigela Mansella s Williamsem-Honda, a třetího Ayrtona Sennu s vozem Lotus-Renault. Sennův týmový kolega Johnny Dumfries ztratil v kvalifikaci přes 5 vteřin a do závodu se vůbec nekvalifikoval, stejně jako dalších 5 jezdců.

Závod byl vypsán na 78 kol, a délka závodu sahala ke dvěma hodinám. Vítěz kvalifikace Alain Prost závod suveréně vyhrál, potom co ze 78 kol jel 71 na prvním místě. Na 7 kol jej vystřídal Ayrton Senna, který ale dojel do cíle na bronzové příčce. Fantastický závod odjel Keke Rosberg, který se z devátého místa na startu probojoval až na místo druhé, a zajistil tak vítězný double pro Mclaren.

Z dvaceti závodníků dokončilo závod pouze dvanáct, přičemž poslední startující, Ital Elio de Angelis s vozem Brabham-BMW, neprožíval nejlepší období. V kvalifikaci ztrácel Elio přes 4,5 sekundy a jen tak tak, že se dostal na start závodu. Ani v závodě se Italovi nedařilo, když ještě před jeho polovinou selhal motor BMW v jeho voze, a Elio tak závod nedokončil. V tu chvíli ještě nikdo netušil, že závod v Monaku byl pro mladého Itala jeho posledním.

O pouhé čtyři dny později vyrazil Elio na oficiální testy na okruhu Paul Ricard, kde se z jeho vozu ve vysoké rychlosti utrhlo zadní přítlačné křídlo, vůz ztratil přilnavost a vyletěl z trati. Elio sice havárii přežil, ale utrpěl vážná zranění a popáleniny. Zemřel v nemocnici následující den.

Ital se za svou kariéru zůčastnil více než stovky Velkých cen za týmy Shadow, Lotus a Brabham, a získal 2 vítězství. Po jeho smrti byla učiněna opatření, díky kterým se stala Formule 1, i motorsport obecně, bezpečnějším sportem. V následujících osmi letech nedošlo ve Formuli 1 k žádným takto tragickým událostem, až do nechvalně známé Velké ceny San Marina v Imole 1994, kdy v kvalifikaci havaroval Roland Ratzenberger a v závodě Ayrton Senna.

Je třeba mít stále na paměti, že motorsport je nebezpečný, a žádnou havárii nelze brát na lehkou váhu. Nesmíme ale také zapomínat na jeho oběti, díky kterým je současné závodění přinejmenším bezpečnější, než v minulosti.

Elio de Agelis, Ayrton Senna 1985